BRNO - BAZILIKA NANEBEVZETÍ PANNY MARIE NA STARÉM BRNĚ

Baziliku Nanebevzetí Panny Marie a klášter cisterciaček založila v roce 1323 královna Alžběta (Eliška Rejčka), vdova po Václavu II. a Rudolfu Habsburském. Bazilika byla v 15. a 17. století poškozena požáry a válečnými událostmi, dochovala se ale v téměř intaktní podobě, naposledy byla puristicky opravována v letech 1885-1903 architekty Prokopem a Jordanem

Výjimečnost baziliky podtrhuje její vnější plášť v kombinaci cihelného zdiva a vápencových stavebních článků. Restaurování povětrností narušené fasády spočívá v očištění povrchu, odstranění krust, náhradě zničených prvků, doplnění poškozených kamenných článků a cihel a v novém spárování podle původního středověkého vzoru.

Nad vchodem do chrámu je freska s vedutou Brna a P. Marií, provedená podle obrazu Josefa Rottera z r. 1761. Vlastní freska pochází ze závěru 19. století a v nedávné době byla z neznámých důvodů rozřezána a sejmuta. V rámci její záchrany byla umístěna zpět na původní místo a restaurována.

Při opravách v letech 1898 - 1903 byl interiér baziliky opatřen secesní výmalbou, která vlivem vzdušné vlhkosti zpráškovatěla a byla silně znečištěna. Dosud byla obnovena výmalba presbiteria, hlavní lodě a bočního kůru.

Sousoší Korunování Panny Marie v tympanonu je dílem tyrolského sochaře Aloise Winklera z roku 1889. Kovové reliéfní pozlacené desky z výzdoby vrat vyrobil v roce 1888 jihlavský zámečník Karl Cerl podle návrhu vídeňského architekta Friedricha Schmidta. Novogotický pískovcový portál zhotovil brněnský sochař a kameník Johann Tomola podle návrhu Augusta Prokopa. 

Oltář nechal zhotovit u augspurského zlatníka Johanna Georga Herkommera převor augustiniánského kláštera v Brně Ondřej Zirkl. Stalo se tak při příležitosti korunování palladia "Černé Madony" v roce 1736, oltář byl pořízen pro důstojné umístění tohoto uctívaného obrazu v Mariánské kapli kostela sv. Tomáše. Augustiniáni byli v r. 1783, z kláštera u sv. Tomáše přemístěni do bývalého kláštera cisterciaček na Starém Brně, oltář s obrazem Madony sem přestěhovali a umístili jako hlavní oltář baziliky. Oltář, považovaný za nejvýznamnější stříbrnickou práci na území Moravy, byl čtyřikrát stěhován, což se projevilo na jeho konstrukci i opláštění pozlacenou mědí a stříbrným plechem. Zlacení bylo na velkých plochách odřeno až na kov. Cílem I. etapy prací na jeho památkové obnově proto byl komplexní průzkum a určení postupu prací. Závažné bylo zjištěním, že statika oltáře je porušena tak, že se v horní části asi o 25 cm vychýlil směrem do lodi chrámu. To bylo příčinou, proč se nejdříve řešila statika oltáře. Následně bylo obnoveno zlacení baldachýnu a císařské koruny, rekonstruovány a doplněny byly zdobné prvky perlovců a akantů ze stříbrného plechu. V následující etapě byly očištěny všechny stříbrné prvky, zlacení bylo obnoveno plátkovým zlatem. Stříbrné části oltáře byly na mnoha místech poškozené. Některé z chybějících dílů byly nahrazeny galvanoplastickými replikami, popraskané části byly spojeny letováním nebo nýtováním.